Naše kapela nezklamala

Když jsem se s kamarády rozhodl udělat šňůru po Česku a Slovensku, nesetkalo se to s takovým ohlasem, jaký jsem očekával. Kluci si spíše představovali, že by se vrhli na nějakou jinou zemi, přemýšleli o Anglii. Jako frontman jsem ale měl i zodpovědnost za bezpečí všech členů kapely a tak se mi taková cesta moc nelíbila. Tak jsem jim řekl, buď můj navrhnul, nebo nikam nepojedeme. Byl jsem napnutý skoro jako, když jsem před rokem čekal se snubními prsteny za dveřmi Alenčiných rodičů. Kapela se rozhodla, že pojedeme.

Nevěděl jsem, kde jsou

Máme velký dům a tak musí mít každá věc své místo. Jinak by se docela dobře mohlo stát, že bychom důležitou věc v daný okamžik prostě nenašli. Přesně tohle se mi stalo se snubními prsteny, když jsem je potřeboval. Nemohl jsem je najít a za hodinu byl sraz v naší restauraci. Ona nevěděla, co ji čeká, absolutně jsme o tom spolu ještě nikdy nemluvili. Vše bylo nachystané a já je neměl. Bože, prohledal jsem celý dům a nic. Všechny známá místa a nic. Měl jsem je v garáži v šuplíku, zabalené do starého hadru. Stihl jsem to.